Daniken o Ezechielovi píše:
Starý zákon obsahuje řadu sugestivních líčení sestupů boha nebo jeho andělů z nebes za hromového hluku a v hustém dýmu. Jeden z nejoriginálnějších popisů takového zážitku zanechal prorok Ezechiel:
„Stalo se pak třicátého ledna, čtvrtého měsíce, dne pátého, když jsem byl mezi zajatými u řeky Chebar, že otevřína byla nebesa, a viděl jsem vidění Boží… I viděl jsem, a aj, vítr tuhý přicházel od půlnoci a oblak velký a oheň plápolající, a okolo něho byl blesk, a z prostředku jeho jako nějaká velmi prudká světlost, z prostředku toho ohně. Z prostředku jeho také ukázalo se podobenství čtyřzvířat, jichž takový byl způsob:
Podobenství člověka měli. A po čtyřech tvářích jedno každé a po čtyřech křídlech jedno každé mělo. Jejichž nohy byly přímé, ale spodek noh jako spodek noh telecí, a blyštěly se podobně jako ocel pulérovaná."
Ezechiel velmi přesně datuje přistání tohoto vozidla. Přesně popisuje vůz, blížící se od severu, jiskřící, zářící a zdvihající mohutná oblaka pouštního písku. Pomysleme však na všemohoucího boha věřících: má snad
tento všemohoucí bůh zapotřebí přiharcovat právě z určitého směru?
Nebylo by jednodušší, kdyby se bez velkého pozdviţení a hluku prostě objevil tam, kde chce být?
Sledujme však záţitky proroka Ezechiela dále:
„A kdyţ jsem hleděl na ta zvířata, a aj, kolo jedno bylo na zemi při zvířatech u čtyř tváří jednoho kaţdého z nich. Na pohledění byla kola a udělání jich jako barva tarsis, a podobnost jednostejnou měla všecka ta kola, a bylá na pohledění i udělání jejich, jako by bylo kolo uprostřed kola.
Na čtyři strany své jíti majíce, chodila a neuchylovala se, kdyţ šla. A loukoti své i vysokost měla, ţe hrůza z nich šla, a loukotě jejich vůkol všech kol byly plny očí. Kdyţ pak chodila zvířata, chodila kola podle nich a kdyz se vznášela zvířata vzhůru od země, vznášela se i kola."
Popis je obdivuhodně výstizný. Ezechiel míní, ţe každé kolo mělo
uvnitř ještě další kolo — což je optický klam. Podle našich dnešních zkušeností soudě, neviděl nic jiného než hnací válce, opatřené závitnicemi,jak používají např. Američané v pouštích a bažinatých oblastech. Ezechiel
také pozoroval, že se kola zvedla ze země zároveň s křídly. Samozřejmě.
Kola univerzálního vozidla, řekněme, že obojživelného vrtulníku, určitě nezůstala trčet na zemi, když se stroj vznesl…Vraťme se však znovu k Ezechielovi: „Synu člověčí, postav se na nohy své, ať mluvím s tebou!"
Náš zpravodal uslyšel tato slova a padl v bázni a posvátné úctě tváří doprachu. Cizí zjevení oslovovala Ezechiela jako „syna člověka" a přála si sním pohovořit. Ve zprávě se dále dočítáme:
…..slyšel jsem za sebou hlas hřmotu velikého… A hlas křídel těch zvířat, kteráţ se vespolek dotýkala, a hlas kol naproti nim a hlas hřmotu velikého."
Kromě poměrně přesného popisu vozidla si povšiml Ezechiel i hřmotu, doprovázejícího start nikdy nevídané obludy. Není toto líčení očitého svědka důvodem k zamyšlení? „Bohové" mluvili s Ezechielem a vyzvali ho, aby pečoval o pořádek a čistotu země. Vzali ho do svého vozidla a dokázali tím, že se ještě nechystají kraj navždy opustit.
Na Ezechiela celý zážitek zapůsobil neobyčejně silně. Neúnavně znovu a znovu popisuje tajuplné vozidlo — ještě třikrát se dozvídáme, že „kolo bylo uprostřed kola" a že se kola „neuchylovala, když šla". Nejvíce užasl
nad skutečností, že celé vozidlo, jeho trup, křídla a dokonce i sama kola byla posázena očima. Smysl a vlastní cíl cesty zjevili „bohové" a teprve později oznámili Ezechielovi, že žije uprostřed vzpurného pokolení, které
má oči k vidění a přece nevidí a uši k slyšení a přece neslyší. Po tomto stýskání následovaly — jako ostatně ve všech líčeních podobných setkání
— rady a návody k pořádku a k čistotě, zkrátka jakési typy do vínku slušné civilizace. Ezechiel pojímal své poslání velmi vážně a opravdu předával pokyny „bohů" dále.
Opět stojíme před celým souborem otázek. Kdo mluvil s Ezechielem? A kým byly záhadné bytosti?
Bohové, jak si je obvykle představujeme, to jistě nebyli. Ti přece nepotřebují vozidlo, chtějí-li se dostat z místa na místo. Jsme přesvědčeni, že takový způsob dopravy je s představou všemohoucího boha neslučitelný.