Fantázia? Otázky...

"Videl som, že prišiel burácajúci vietor od severu i veľký oblak, a blýskavý oheň s jasom dookola; z jeho vnútra, totiž zo stredu ohňa sa lesklo niečo ako mosadzné zrkadlo. Z jeho stredu vystupovala podoba štyroch živých bytostí, ktoré mali takýto výzor; podobali sa človeku. Každá mala štyri tváre a každá mala štvoro krídel. Ich nohy boli rovné a ich chodidlá boli ako teľacie chodidlá a jagali sa ako bronzové zrkadlo. Pod svojimi krídlami na štyroch stranách sa navzájom dotýkali; nemohli sa obracať, keď šli: všetky šli smerom svojej tváre. Podoba ich tvárí bola ako ľudská tvár a po pravej strane všetky štyri mali leviu tvár, po ľavej strane všetky štyri mali býčiu tvár a zo zadu všetky štyri mali orliu tvár.

To boli ich tváre; a ich krídla boli rozpäté nahor, takže krídlami sa vzájomne dotýkali a dvoma si zakrývali telá. Všetky šli priamo smerom svojej tváre: ta šli, kam chcel ísť duch; keď šli neobracali sa. Medzi štyrmi bytosťami bolo čosi, čo vyzeralo ako žeravé uhlíky, ako fakle, ktoré sa pohybovali medzi živými bytosťami. Oheň vydával žiaru a z ohňa šľahali blesky. Živé bytosti pobehovali sem i tam, takže vyzerali ako blesky.

Keď som hľadel na živé bytosti, videl som vedľa všetkých štyroch po jednom kolese na zemi. Vzhľad kolies a ich výroba pripomínali lesk chryzolitu a všetky štyri mali rovnakú podobu. Tak vyzerali a tak boli zhotovené, ako keby koleso bolo v kolese. Mohli ísť na všetky štyri strany, v chode sa neobracali. Mali bahry a videl som, že ich bahry boli dookola plné očí na všetkých štyroch kolesách. Keď živé bytosti šli, išli vedľa nich aj kolesá. Keď sa živé bytosti vzniesli zo zeme, vzniesli sa aj kolesá. Kam chcel ísť duch, ta šli aj kolesá sa súčasne vzniesli, lebo duch bytostí bol v kolesách. Keď išli tie, išli aj ony; keď tamtie zastali, zastali aj ony; keď sa vzniesli zo zeme, vzniesli sa aj kolesá, lebo duch bytostí bol v kolesách.

Nad hlavami živých bytostí bolo čosi ako pevná obloha, leskom podobná hroznému krištáľu, rozprestretá zhora nad ich hlavami. Pod oblohou boli ich krídla rozpäté, pričom jedno sa dotýkalo druhého. Dve krídla každej bytosti zakrývali ich telá. Keď šli počul som šum krídel, ako hučanie mnohých vôd, ako hlas Všemohúceho, ako zvuk vojenského tábora. Keď bytosti zastali, zvesili krídla. Tu zaznel hlas sponad oblohy, ktorá bola nad ich hlavami; keď zastali, zvesili krídla.

Zhora nad oblohou, ktorá bola nad ich hlavami bola podoba trónu, čo vyzeralo ako drahokam zafír. Na podobe trónu bola zhora postava, ktorá vyzerala ako človek. A videl som lesk , akoby lesk mosadzného zrkadla, čo vyzeralo ako oheň, ktorý mal okolo seba dvor až hore k miestu, ktoré vyzeralo ako bedrá; avšak ďalej od miesta, ktoré vyzeralo ako bedrá, videl som niečo podobného ohňu, čo bolo obklopené jagotom. Vyzeralo to ako dúha, ktorá býva na oblaku za daždivého dňa. Tak vyzerala podoba slávy Hospodinovej. Keď som to videl, padol som na tvár a počúval som hlas, ktorý hovoril."

Daniken o Ezechielovi píše:
Starý zákon obsahuje řadu sugestivních líčení sestupů boha nebo jeho andělů z nebes za hromového hluku a v hustém dýmu. Jeden z nejoriginálnějších popisů takového zážitku zanechal prorok Ezechiel:
„Stalo se pak třicátého ledna, čtvrtého měsíce, dne pátého, když jsem byl mezi zajatými u řeky Chebar, že otevřína byla nebesa, a viděl jsem vidění Boží… I viděl jsem, a aj, vítr tuhý přicházel od půlnoci a oblak velký a oheň plápolající, a okolo něho byl blesk, a z prostředku jeho jako nějaká velmi prudká světlost, z prostředku toho ohně. Z prostředku jeho také ukázalo se podobenství čtyřzvířat, jichž takový byl způsob:
Podobenství člověka měli. A po čtyřech tvářích jedno každé a po čtyřech křídlech jedno každé mělo. Jejichž nohy byly přímé, ale spodek noh jako spodek noh telecí, a blyštěly se podobně jako ocel pulérovaná."
Ezechiel velmi přesně datuje přistání tohoto vozidla. Přesně popisuje vůz, blížící se od severu, jiskřící, zářící a zdvihající mohutná oblaka pouštního písku. Pomysleme však na všemohoucího boha věřících: má snad
tento všemohoucí bůh zapotřebí přiharcovat právě z určitého směru?
Nebylo by jednodušší, kdyby se bez velkého pozdviţení a hluku prostě objevil tam, kde chce být?
Sledujme však záţitky proroka Ezechiela dále:
„A kdyţ jsem hleděl na ta zvířata, a aj, kolo jedno bylo na zemi při zvířatech u čtyř tváří jednoho kaţdého z nich. Na pohledění byla kola a udělání jich jako barva tarsis, a podobnost jednostejnou měla všecka ta kola, a bylá na pohledění i udělání jejich, jako by bylo kolo uprostřed kola.
Na čtyři strany své jíti majíce, chodila a neuchylovala se, kdyţ šla. A loukoti své i vysokost měla, ţe hrůza z nich šla, a loukotě jejich vůkol všech kol byly plny očí. Kdyţ pak chodila zvířata, chodila kola podle nich a kdyz se vznášela zvířata vzhůru od země, vznášela se i kola."
Popis je obdivuhodně výstizný. Ezechiel míní, ţe každé kolo mělo
uvnitř ještě další kolo — což je optický klam. Podle našich dnešních zkušeností soudě, neviděl nic jiného než hnací válce, opatřené závitnicemi,jak používají např. Američané v pouštích a bažinatých oblastech. Ezechiel
také pozoroval, že se kola zvedla ze země zároveň s křídly. Samozřejmě.
Kola univerzálního vozidla, řekněme, že obojživelného vrtulníku, určitě nezůstala trčet na zemi, když se stroj vznesl…Vraťme se však znovu k Ezechielovi: „Synu člověčí, postav se na nohy své, ať mluvím s tebou!"
Náš zpravodal uslyšel tato slova a padl v bázni a posvátné úctě tváří doprachu. Cizí zjevení oslovovala Ezechiela jako „syna člověka" a přála si sním pohovořit. Ve zprávě se dále dočítáme:
…..slyšel jsem za sebou hlas hřmotu velikého… A hlas křídel těch zvířat, kteráţ se vespolek dotýkala, a hlas kol naproti nim a hlas hřmotu velikého."
Kromě poměrně přesného popisu vozidla si povšiml Ezechiel i hřmotu, doprovázejícího start nikdy nevídané obludy. Není toto líčení očitého svědka důvodem k zamyšlení? „Bohové" mluvili s Ezechielem a vyzvali ho, aby pečoval o pořádek a čistotu země. Vzali ho do svého vozidla a dokázali tím, že se ještě nechystají kraj navždy opustit.
Na Ezechiela celý zážitek zapůsobil neobyčejně silně. Neúnavně znovu a znovu popisuje tajuplné vozidlo — ještě třikrát se dozvídáme, že „kolo bylo uprostřed kola" a že se kola „neuchylovala, když šla". Nejvíce užasl
nad skutečností, že celé vozidlo, jeho trup, křídla a dokonce i sama kola byla posázena očima. Smysl a vlastní cíl cesty zjevili „bohové" a teprve později oznámili Ezechielovi, že žije uprostřed vzpurného pokolení, které
má oči k vidění a přece nevidí a uši k slyšení a přece neslyší. Po tomto stýskání následovaly — jako ostatně ve všech líčeních podobných setkání
— rady a návody k pořádku a k čistotě, zkrátka jakési typy do vínku slušné civilizace. Ezechiel pojímal své poslání velmi vážně a opravdu předával pokyny „bohů" dále.
Opět stojíme před celým souborem otázek. Kdo mluvil s Ezechielem? A kým byly záhadné bytosti?
Bohové, jak si je obvykle představujeme, to jistě nebyli. Ti přece nepotřebují vozidlo, chtějí-li se dostat z místa na místo. Jsme přesvědčeni, že takový způsob dopravy je s představou všemohoucího boha neslučitelný.

Potopa sveta sa opisuje v mytológii veľa národov prakticky na celom svete. Vďaka Biblii svet pozná opis katastrofy asi najlepšie. Po rozlúštení klinového písma a nálezoch hlinených tabuliek v Mezopotámii ľudstvo zistilo, že biblická potopa je opisom udalostí, ktoré sú opísane v oveľa staršom dávno zabudnutom podaní - v mezopotámskom Epose o Gilgamešovi. Vykopávky v dvadsiatych a tridsiatych rokoch 20. storočia potvrdili nielen jednu, ale niekoľko lokálnych povodní obrovských rozmerov v oblasti starovekej Mezopotámie.
     Nemienim sa rozpisovať o potope, porovnávať biblickú potopu, Epos o Gilgamešovi, grécku báj O Deukaliónovi a Pyrhe a ďalšie mýty. Tejto téme sa venuje veľa literatúry. Pre zaujímavosť uvádzam iba mapku s rozmiestnením mýtov pôvodných obyvateľov o potope sveta a kozmickej katastrofe, ktorú som našiel v knihe Tajomná Atlantída od Ludwika Zajdlera.